Přihlásit


Viděli jsme s vámi

Reportáže a fotogalerie z kulturních akcí

Zvolte rok: 2012, 2011, 2010

Představení v roce 2011

Po 13. června 2011 Hudební jaro Zdeňka Pololáníka (4) - Mimořádný koncert
Úspěšný závěr druhého ročníku
Bohatě navštíveným koncertem americké varhanice Joan DeVee Dixon v bazilice kláštera Porta Coeli v Předklášteří skončil druhý ročník festivalu Hudební jaro Zdeňka Pololáníka.
Své postřehy k celé letošní akci a výhledy do budoucna sdělují v magazínu Tišnovské televize jak sám hudební skladatel, tak dramaturg festivalu a jeden z účinkujících František Šmíd.

Podívejte se na magazín o festivalu Odkaz směřuje mimo naše stránky

So 25. června 2011 Vladimír Sabo - Moment(k)y z rocku v podzemí
Hudební alternativa v Jamborově domě
Galerie v Jamborově domě čas od času ožije něčím jiným, než zde bývá zvykem. Tentokrát se na stěnách výstavního prostoru objevily nádherné barevné fotografie z alternativních hudebních pódií - jejich autorem je pardubický Vladimír Sabo, který se dokumentování nezávislé rockové scény věnuje již celou řadu let.
Přímo v akci jsou zde zachyceny jak žijící legendy českého undergroundu a alternativy (Plastic People, MCH Band, Extempore, Garáž, Už jsme doma, Ještě jsme se nedohodli), tak kapely mladšího data (BBP, Tamers Of Flowers, Jiříkovo vidění, Dekadent Fabrik, Ty Syčáci) nebo zahraniční hosté (Gary Lucas, Residents). Záběry hudebníků jsou doplněny stylovými snímky ze zákulisí či z publika různých domácích festivalů.
Sobotní vernisáž podpořil svým hudebním setem jeden z těch, který bývá objektem Sabova hledáčku, letovický kytarista a zpěvák Mira Kubín. K pivu a utopencům nabídl svoje smutná autorská blues.
Výstava potrvá až do čtvrtka 21.července a jak hudební fanoušci, tak i příznivci fotografie by si ji neměli nechat ujít.
Děkujeme Vladimíru "Havranu" Smýkalovi za poskytnutí záběrů z vernisáže.

Prohlédnout galerii
Vladimír Sabo Stálý účastník tišnovských vernisáží V družné debatě s autorem Úvodní slovo - Mira Kubín a Vladimír Sabo v pozadí ...a výstava je zahájena Východočeský rockový věrozvěst Jarda Foršt s partnerkou U vystavených fotografií - právě je zájem o J.J.Neduhu Mira Kubín Mira Kubín si prohlíží sám sebe... Sabovi v družném rozhovoru Aleš Vejvoda, Václav Seyfert a Jaroslav Foršt V diskuzi o fotografiích Posloucháme debatu o bigbítu... Mira Kubín při vystoupení Prořídlé publikum - novinky nemají na růžích ustláno
Čt 23. června 2011 Karel Košárek a Zemlinsky Quartet - Concentus Moraviae 2011
Proti proudu času
Třemi rozsáhlými skladbami ze tří různých staletí se na druhém tišnovském koncertu v rámci festivalu Concentus Moraviae 2011 představil Zemlinsky Quartet. Vůbec poprvé ve své historii vystoupil společně s klavíristou Karlem Košárkem, jehož jsme shodou okolností během jediného měsíce uvítali v Tišnově už podruhé (1.6. absolvoval v místním kostele koncert Hudebního jara Zdeňka Pololáníka).
Ve svém programu se umělci vydali proti proudu času. Úvod patřil nejmladšímu dílu z trojice - Milhaudovu Le Création du Monde (1923), kterým jako by se festival ještě hlásil k předešlému, do jazzu směřujícímu koncertu Zuzany Lapčíkové. Moderní skladba, kterou Duke Ellington označil za nejlepší jazzový opus napsaný tvůrcem z oblasti klasické hudby, nastartovala večer vskutku razantně. Před přestávkou pak zazněl - pochopitelně bez Košárkova klavíru - ještě Smetanův Smyčcový kvartet č.1 e moll "Z mého života" (1876), pro violistu Petra Holmana zároveň intenzivní vzpomínka na jeho hudební začátky.
Druhá část večera patřila Mozartovi a jeho Koncertu pro klavír č.13 C dur (1782) v autorově úpravě pro klavír a smyčcové kvarteto. Amadeova rozvernost jako by z jednotlivých tónů přímo tryskala.
Koncert byl zaznamenán Českým rozhlasem a bude vysílán na stanici Vltava v sobotu 23.července 2011 od 16.30 do 17.45 hod.
Foto Miroslav Pálka.

Prohlédnout galerii
Zemlinsky Quartet a Karel Košárek Akční gesta houslistů Františka Součka a Petra Střížka V čele spokojeného publika festivalový šéf David Ditrich Houslisté zády, čelně Vladimír Fortin (violoncello) a Petr Holman (viola) Zemlinsky Quartet Vztyčený smyčec Petra Střížka Závěrečné poděkování Nashledanou s Concentem opět za rok
St 08. června 2011 Javory beat - koncert
Decentní návrat ke kořenům
Hanu a Petra Ulrychovy má současná posluchačská obec zafixovány ve škatulce fúze populární a lidové hudby, takže je zná především s cimbálem a houslemi. Jenže oba sourozenci začínali v šedesátých letech s bigbítem a právě proto před krátkým časem sestavili paralelně s klasickými Javory formaci nazvanou JAVORY BEAT, která se velmi decentně vrací k jejich někdejším kořenům. Proto jsme je také - po George&Beatovens s Kahovcem a Sodomou - přivítali v rámci cyklu "Rock pro pamětníky."
Nejde o žádný hřmotný průlom do tvrdých rockových vod, kapela hraje de facto klasický ulrychovský repertoár v jiné instrumentaci (mj. elektrická kytara, klávesy, saxofon) a logicky tedy na koncertě představuje ty z Petrových skladeb, které mají k beatové charakteristice nejblíž. A nejsou to jen "hity" z dávných začátků (Nechoď do kláštera, Ideál), nýbrž mnohdy poměrně překvapivě i písničky mladšího data (šuhajovská Ježibaba, Půlnoční lidé) nebo věci téměř úplně nové (Starej bigbít, Odkud a kam). I v této úpravě ale zazněly také písně lidové (židovské Malé zrnko písku) či "skorolidové" (Měla bába trnku), Krylova Nevidomá dívka, kterou Hanka kdysi zpívala s olomouckými Bluesmeny nebo vítězná skladba Bratislavské lyry 1971 Spoutej mě, napsaná tehdy původně pro již "čerstvě" zakázanou Martu Kubišovou.
Nedávno se Helena Vondráčková velmi trapně snažila přesvědčit veřejnost, že její popěvky jsou kulturním dědictvím. V tomto kontextu to vyznívalo dosti příšerně, nicméně v případě tvorby sourozenců Ulrychových se podobně vznosnému označení zřejmě netřeba bránit. Petr za ta léta obohatil českou (a moravskou) hudbu o desítky originálních písní a jeho sestra má stále hlas, kterým by - v dobrém slova smyslu - dokázala zbořit tišnovský kinosál i bez mikrofonu a zesilovačů.
Místo fotografií tentokrát nabízíme reportáž Tišnovské televize...

magazín TTV - Javory beat v Tišnově Odkaz směřuje mimo naše stránky

Út 14. června 2011 LSDa - křest CD
Debutové album pokřtěno šampaňským...
Křest prvního CD Lomnického sboru disharmonických amatérů ve velkém sále MěKS měl téměř rodinný charakter. Rodina to ale byla vpravdě početná, i Hujerovi by mohli závidět - zhruba 80 návštěvníků zaplnilo u stolů i při stěnách prakticky všechna připravená místa.
V první části podvečera se jednotliví členové sboru představili s kainarovským repertoárem, navždy zaznamenaným (s výjimkou Koledy vsetínské) na CD. To vzápětí uvedla do světa jako kmotra věrná spolupracovnice sboru Dada Klementová, která krabičku "pokropila" přiměřeným množstvím šampaňského. A pak už se sborově zpíval obvyklý program: nechyběla mozartovská humorná medley, Beatles, Urbánkův První sníh ani oblíbené Besame Mucho.
Tak ať Vám to, Lomničtí, nadále dobře zpívá a diskografie ať se utěšeně rozrůstá!
Galerie je převzata z webových stránek LSDa, nabízíme i magazín Tišnovské televize věnovaný této akci.

magazín TTV o křtu CD Odkaz směřuje mimo naše stránky
Prohlédnout galerii
Občerstvení bylo připraveno nejen pro kmotru Paní sbormistrová ještě při zkoušce Roman Havlík Ladislav Havlík Petr Novotný, Markéta Vítková a Daniela Juríková Bára Pavlišová Spokojení diváci v sále Alena Smrkalová Kamila Sýkorová Eva Vítková Kamil Vašica... ...a nohy téhož Dámy přizvukovaly Kamilovi pod schody Zpívá paní šéfová... Dávají se dárky: Petr Novotný se chlubí kravatou Všichni obdivně hledí na hrníček Ladi Havlíka Už se otevírá šampus... Dada Klementová slavnostně vypouští CD do světa Bára dostala hodiny (aby věděla, kdy má končit zkouška) Kamil Vašica, Bára Pavlišová a Eva Vítková LSDa kompletně v akci Alena Smrkalová a Marie Suchomelová Eva Vítková, Alena Smrkalová a Marie Pospíšilová Pánská sekce: Kamil Vašica, Vojta Smrkal a Petr Novotný LSDa v jiném rozestavení (s pány uprostřed) Místní média měla o Báru Pavlišovou zájem
So 11. června 2011 Hudbou pro UNICEF
Hudební všehochuť v letním kině
Již potřetí jsme poskytli areál letního kina pořadateli multižánrového charitativního hudebního festivalu. Atmosféru akce si můžete připomenout prostřednictvím fotogalerie.
Foto MěKS.

Prohlédnout galerii
Chór vážskych muzikantov Chór vážskych muzikantov Kulturní úderka Kulturní úderka Jiří Schmitzer Jiří Schmitzer Zuby nehty Zuby nehty Circus Ponorka Circus Ponorka The Tap Tap The Tap Tap Toxique Toxique Petr Bende Petr Bende Mako!Mako Mako!Mako Vladimír Mišík Vladimír Mišík Vladimír Mišík & ETC
Ne 29. května 2011 Zuzana Lapčíková Kvintet - Concentus Moraviae 2011
V širém poli i růžový panter
Poslední květnovou neděli opět zavítal do Tišnova letošním úvodním koncertem prestižní mezinárodní festival Concentus Moraviae. Téměř kompletně zaplněný velký sál na Mlýnské ulici byl za velmi teplého počasí svědkem mimořádného vystoupení Zuzany Lapčíkové a jejího kvinteta.
Cimbalistka a zpěvačka i její jazzoví spoluhráči každou vteřinou své produkce mistrovsky dokazovali, jak hluboko lze proniknout do - v tomto případě moravské - lidové písničky. Většina skladeb byla spojena do delších souvislých bloků a úvodní zpívaný motiv se v nich zpravidla vždy rozrůstal do invenčních instrumentálních pasáží, které byly do značné míry okamžitými improvizacemi každého z hudebníků. A tak se například uprostřed moravské lidové ozval Frašův saxofon s kultovním motivem z Růžového partnera, čemuž by se jistě "šohaji, mamka aj frajárka" nepokrytě divili. K vrcholům patřila písnička Zaleť sokol, kterou Zuzana Lapčíková zpívala pouze s doprovodem strhujícího kontrabasu Josefa Feča. Přidávalo se dvakrát a teprve Búvaj že mi, búvaj znamenalo definitivní konec koncertu.
Věřme, že i druhý koncert letošního Concentu Moraviae bude podobným zážitkem, byť samozřejmě poněkud jiného druhu.
Záběry z koncertu včetně rozhovoru se Zuzanou Lapčíkovou a Josefem Fečem pořízeného v tišnovském kině odvysílala Česká televize v rámci pořadu Terra musica, který nabízíme ke shlédnutí z televizního archivu.
Miroslavu Pálkovi děkujeme za fotografickou dokumentaci.

pořad Terra Musica se záběry z koncertu Odkaz směřuje mimo naše stránky
Prohlédnout galerii
Zuzana Lapčíková, v pozadí bubeník Kamil Slezák V zasněném rozpoložení... ...a pro změnu lehce furioso Lapčíková, Slezák a Fraš se sopránsaxofonem Ještě jednou s Josefem Fečem Všeobjímající gesto Ondrej Krajňák, Josef Fečo, Zuzana Lapčíková Kvintet téměř v zákrytu Potlesk spokojeného publika Zuzana Lapčíková je na naší scéně mimořádným zjevem Květiny od Jitky Pavlíčkové
Čt 26. května 2011 Luboš Pospíšil & 5P
Chutnaly trubičky po cizím ovoci?
Potřetí v poměrně krátkém čase se tišnovskému publiku představil rockový romantik Luboš Pospíšil. Po premiérovém vystoupení v červnu 2009 s kapelou 5P se vloni v září objevil jako sólista v rámci cyklu "Jen já a kytara" a do třetice přijel znovu podpořen spoluhráči, s nimiž během jara absolvuje turné u příležitosti nově vydaného CD Chutnáš po cizím ovoci.
Osu programu tedy tvořily písničky z čerstvého alba, ale kromě nich zaznělo i několik věcí z předešlého CD Příznaky lásky a samozřejmě také největší zpěvákovy hity z dlouhé předchozí kariéry, u nichž by nikdo nehádal, že obšťastnují posluchače již více než tři desetiletí. Jako perličku si kapela střihla i Mišíkovo Špejchar blues, když každý z muzikantů odzpíval jednu sloku.
Podle mnohých má Luboš Pospíšil v současné době za zády nejlepší kapelu celé své pěvecké historie, navíc pozorovat bezvadnou bubenici (a zpěvačku) Páju Táboříkovou má rozhodně i svoje vizuální kouzlo.
Vloni Luboš v Tišnově dostal k šedesátinám přímo na pódiu speciální dort ve tvaru kytary, letos jej trošku utajeně nahradily trubičky v muzikantské šatně. Věřme, že kromě již tradičních sladkostí ho u nás zaujalo i vděčné publikum, složené napůl z Tišnováků a doplněné jeho věrnými příznivci, kteří za ním dorazili z Brna i větších dálav.
První tři fotografie v galerii nám dodal Miroslav Balák, ta čtvrtá s trubičkami je z archivu MěKS, dodatečně připojíme ještě momentky z kamery Tišnovské televize.

Prohlédnout galerii
Luboš Pospíšil, v pozadí baskytarista Martin Štec Ondřej Fencl zvládá současně kytaru i klávesy Martin Štec a Bohouš Zatloukal S trubičkami v zákulisí
St 18. května 2011 Hudební jaro Zdeňka Pololáníka (2) - Májový koncert
Operetky, světová premiéra i kočičí bonus
Letošní Hudební jaro Zdeňka Pololáníka pokračovalo májovým koncertem ve velkém sále Městského kulturního střediska, na němž za klavírního doprovodu Františka Šmída vystoupila sopranistka opery Slezského divadla v Opavě Olga Procházková.
V pestrém programu došlo tentokrát spíše na lehčí žánr, zazněly známé melodie z operet jako Mamzelle Nitouche, Veselá vdova či Rose Marie, ale také například tři písně Wolfganga Amadea Mozarta (Listy nevěrného milence, Radosti, Touha po jaru) a samozřejmě i tituly z pera osobně přítomného Zdeňka Pololáníka. Zaujaly jak ukázky z cyklu jeho písní na verše Jana Skácela (Vyptávání, Vyprávění s pávem), tak také úplně první veřejné provedení "šansonu" Bezčasí na text Pavla Vrby.
V přídavku publikum nesmírně pobavil známý hudební žert Gioacchina Rossiniho Miau Miau Miau, v němž se jako velmi zdatný zpěvák prezentoval i František Šmíd.
Opět nabízíme sérii snímků z kamery Tišnovské televize obsluhované Radimem Tichým.

Prohlédnout galerii
Z májového koncertu 1 Z májového koncertu 2 Z májového koncertu 3 Z májového koncertu 4 Z májového koncertu 5 Z májového koncertu 6 Z májového koncertu 7
St 27. dubna 2011 Hudební jaro Zdeňka Pololáníka (1) - Velikonoční koncert
Pololáníkův festival podruhé
2.ročník Hudebního jara Zdeňka Pololáníka byl otevřen v kostele sv.Václava koncertem, jehož hlavním aktérem byl pěvecký sbor Lumír z Brna se sbormistrem Lukášem Kozubíkem. Festival zahájili krátkými proslovy starosta města Jan Schneider a tišnovský děkan R.D.Mgr.Jiří Buchta, poté již zazněla úvodní Mše c moll Camille Saint-Saënse. Produkci sboru doplnili z kůru varhaník František Šmíd a hráč na hoboj Jiří Bělík. V závěru programu publikum vyslechlo dvě skladby přítomného Zdeňka Pololáníka - Ave Maria a Liturgickou mši a jako přídavek velmi působivý spirituál.
Záběry pocházejí z kamery Tišnovské televize, kterou obsluhoval Radim Tichý.

Prohlédnout galerii
Dramaturg festivalu František Šmíd zahajuje úvodní koncert, v první řadě publika zleva starosta J.Schneider a manželé Pololáníkovi. Úvodní slovo starosty Krátkým slovem akci uvedl i pan děkan Buchta Pěvecký sbor Lumír Část sboru v akci Sólistky a část sboru Zdeněk Pololáník (vlevo) Poděkování pořadatele autorovi
So 16. dubna 2011 Do krajiny - Vladimír Kokolia a jeho studenti
Z krajiny do galerie
Vladimír Kokolia má v Tišnově již velmi dlouho dobré kamarády, jejichž prostřednictvím jsme jej vloni oslovili, zda by byl ochoten se prezentovat v galerii Jamborova domu. Své vlastní práce vystavovat nechtěl, ale přišel s projektem, který nás velice zaujal a rádi jsme mu proto poskytli potřebné zázemí a prostor.
A tak se v pondělí 11.dubna objevilo - i se svým profesorem - v Tišnově 13 studentů ateliéru grafiky pražské AVU. Ubytovali se jen se spacáky a karimatkami v tělocvičně našeho kulturního střediska a odtud každý den vyráželi za prací DO KRAJINY. Zaujala je Květnice, Předklášteří, Štěpánovice... Vraceli se většinou promoklí a prokřehlí na svoji improvizovanou "základnu", v níž neměli ani teplou vodu, ale přes tyto bojové podmínky vytvořili během týdne úctyhodné dílo, které bezprostředně sami nainstalovali ve výstavním prostoru Jamborovy galerie a nabídli je zrakům tišnovské veřejnosti.
Nejen samotná výstava, ale i její zahájení byly a jsou výrazně jiné, než na co jsme dosud byli zvyklí. Vernisážové odpoledne bylo prosto jakékoliv okázalosti, bezprostřednost a semknutost celé skupiny doplněny nenapodobitelným odborným výkladem Vladimíra Kokolii působily jako pramínek čisté a osvěžující vody.
Snímky pocházejí z kamery TTV, za kterou stál Radim Tichý. Připojen je i zmiňovaný Kokoliův text.

Dokument TTV o výtvarné akci Do krajiny Odkaz směřuje mimo naše stránky
Prohlédnout galerii
Práce v plenéru Rodí se obraz krajiny Výtvarníci rozesetí po štěpánovické zahradě Vladimír Kokolia sedící, tvořící Pan profesor už v galerii s notebookem a před vystavenými pracemi Studenti ateliéru grafiky pražské AVU O krajinářské tématice hovořil Vl.Kokolia více než zajímavě Takhle vypadá horizont... Návštěvníci vernisáže naslouchali pozorně Tekuté švestičky z naší zahrádky S batohem před svým obrazem Kokoliův průvodní text - část 1 Kokoliův průvodní text - část 2 Kokoliův průvodní text - část 3 Kokoliův průvodní text - část 4 Kokoliův průvodní text - část 5 (závěr)
Po 04. dubna 2011 Novecento - divadelní představení
Na palubě zaoceánské lodi
Skvělý divadelní zážitek si nenechala ujít asi stovka návštěvníků velkého sálu MěKS, která se přišla podívat na Davida Prachaře a Emila Viklického, excelující ve velmi osobitém textu italského autora Baricca.
Hra je určena v podstatě jedinému aktérovi, kterého doplňuje virtuózní muzikant. V původní verzi trumpetista, v české mutaci pak altsaxofonista lodní kapely v ní vzpomíná na originální postavu výjimečného pianisty, kterého kdysi nalezli v podpalubí jako novorozeně a který za více než 30 let nikdy neopustil loď. Jednoduchá, ale funkční scéna a hra světel či stínů ještě umocňovaly dojem z Prachařova hereckého a Viklického klavírního projevu. A jak říká v rozhovoru pro TTV Emil Viklický, hra je v této verzi lepší než film, který vznikl podle téhož námětu, ale je příliš popisný, takže nepodněcuje divákovu fantazii zdaleka tolik jako jevištní podoba příběhu.
Projděte si fotografie Miroslava Pálky a podívat se můžete i na krátký dokument o této hře z magazínu TTV.

Reportáž TTV z divadelního představení Odkaz směřuje mimo naše stránky
Prohlédnout galerii
David Prachař, v pozadí Emil Viklický Každé gesto mělo svůj význam Virtuóz za klavírem Také David Prachař je schopný muzikant Klidnější chvilka A opět hudební duet Saxofonová extáze V tmavomodrém přítmí Speciálně nasvícená ruka Jazz v podání Prachaře a Viklického Poděkování publiku Emil Viklický lehce rozostřený
So 19. března 2011 Výstava české surrealistické skupiny Stir Up
Surrealisté v Jamborově galerii
Výstava obrazů a soch členů surrealistické skupiny Stir Up byla zahájena tradičně v sobotu ve 14 hodin za bohaté účasti přátel výtvarného umění v galerii Jamborova domu. Po obvyklém úvodu Zdeňka Jílka ze společnosti Art Periscope se o hudební část známými melodiemi postarala K.R.BANDa se zpěvačkou Kateřinou Rakovčíkovou, které jsme znali už z vernisáže obrazů Pavla Mareše. Za několik přítomných autorů prezentovaných děl a tedy i členů skupiny pak promluvil Dr.Václav Pajurek, který se krátce dotkl i vývoje a charakteristiky surrealismu jako uměleckého směru.
Díla tohoto zaměření nebývají v sousedství realistických Jamborových pláten příliš častým hostem, o to více stojí rozhodně za to přijít tuto výstavu shlédnout.

Fotografie Michala Beneše ze zahájení Odkaz směřuje mimo naše stránky

Pá 25. března 2011 Pavlína Jíšová - koncert
V Tišnově bylo pokřtěno nové albumPavlína Jíšová má svůj věrný okruh folkových příznivců, kteří jí svou přízeň dali najevo i u nás slušně zaplněným koncertním sálem na Mlýnské ulici. Uskutečnil se shodou okolností právě v době, kdy zpěvačce vychází nové album nazvané To si piš, takže součástí vystoupení byl i nezbytný křest CD. Zhostil se ho bývalý kytarista skupiny Poutníci Mirek Hulán, který se navíc podílel na tvorbě nového zpěvaččina webu.
Přátelé - tak se oficiálně jmenuje Pavlínina doprovodná skupina - představili jak písničky z nového alba, tak také osvědčené kousky z minulosti. V pestřejší druhé polovině programu pak byly ke slyšení i spirituál či blues a oba pánové z kapely, kontrabasista Pavel Peroutka a kytarista Jakub Racek, potvrdili, že jim není cizí ani jazz. Racek patří k nejuznávanějším instrumentalistům bluegrassového stylu, ale hraje natolik pestře, že i velmi odlišným skladbám dokáže vždy dát to, co potřebují. Nicméně hlavní předností čtveřice zůstávají přes všechny popsané klady především krásné vícehlasé vokály.
Publiku koncert Pavlíny Jíšové "chutnal", stejné pocity pak měla i samotná zpěvačka při konzumaci půlnočního tataráku v restauraci Sklep. Prostě spokojenost na všech stranách...
Galerie pochází z kamery Tišnovské TV, za kterou stál Václav Kappel.

Reportáž Tišnovské televize z koncertu Odkaz směřuje mimo naše stránky
Prohlédnout galerii
Zleva Jakub Racek, Pavlína Jíšová, Adéla Lounková a Pavel Peroutka Pavlína Jíšová v detailu Pavlína Jíšová s Jakubem Rackem Chvíle, kdy Adéla Lounková odpočívala... Jakub Racek tentokrát s elektrickou kytarou Do třetice stejná dvojice Mirek Hulán (první zleva) za chvíli pokřtí nové CD, kterým se zatím chlubí Pavel Peroutka (pro změnu první zprava)
Út 22. února 2011 Noty na ostro aneb Hudební průvodce Skotskem
Střetávání kultur na Mlýnské
S drobným zpožděním se ještě vracíme k vydařenému poslechovému pořadu Richarda Lanka a Davida Neckáře. Malým sálem zněla nejen skotská hudba (z reproduktorů i live), ale také poučené a sdělné průvodní slovo, kterým autoři nenásilně seznamovali přítomné zájemce se vším, co k danému tématu patří.
Kuriózní předehru obstaraly místní břišní tanečnice, které v tutéž dobu trénovaly ve velkém sále a jakmile zaslechly dudy, přizvaly si jejich majitele do sálu k sobě. A tak se zde neplánovaně střetly skotská kultura s indickou, což se hned tak nevidí.
David Neckář v závěru pořadu představil publiku přímo v akci dva různé nástroje; kam se hrabou decibely rockerů - když zadul na ten větší, doslova to tlačilo posluchače k zadní stěně...
Za fotografie děkujeme paní Dagmar Zacpalové.

Prohlédnout galerii
Co je hlasitější ? Ohulený reprák nebo dudy ? Kilt s příslušenstvím a chlupaté nohy Davida Neckáře David Neckář v akci před skotskou vlajkou Posluchači už jsou natlačeni k zadní stěně
Ne 13. března 2011 B Side Band - koncert
Bigbandová bitva zahájena
Těžko říci, kdy se v našem městě naposledy objevil na koncertě opravdový jazzový bigband. Což je otázka, kterou by si jistě mohli položit i v mnoha jiných menších městech. Mnohočlenné orchestry mají prostě obecně málo příležitostí k vystupování mimo festivalová pódia či vlastní domovské scény. Proto vznikl nápad uspořádat cyklus "Battle Of Big Bands", jehož prostřednictvím by se několik takto početných těles mohlo postupně představit v plné kráse. Záměr se zřejmě zalíbil i Ministerstvu kultury, které se rozhodlo tuto akci pro její dramaturgickou objevnost finančně podpořit.
Úvod obstaral brněnský B Side Band, fenomén stávající velkokapelové scény, o němž moderující Jan Beránek - bezpochyby oprávněně - tvrdí, že na dlouholetou tradici Gustava Broma navazuje nesrovnatelně lépe než stále existující orchestr nesoucí dodnes Bromovo jméno. 18členný profesionální band vedený trumpetistou Josefem Buchtou se sice v Tišnově představil bez renomovaných zpívajících hostů, kteří jej často doplňují, ale o to stylověji mohl představit svoji hlavní tvář - totiž repertoár tvořený především skladbami Gordona Goodwina. Jednotlivé kusy zazněly v naprosto precizním provedení a se skvělými sóly zástupců všech sekcí kapely, což dostatečně výmluvně ocenilo i publikum, přestože zdaleka nebylo tvořeno jen jazzovými "fajnšmekry". Byla to prostě výjimečná kulturní událost a s panem kapelníkem jsme si po jejím skončení vzájemně potvrdili, že by bylo krásné na ni navázat předvedením Hniličkovy Jazzové mše v některém ze zdejších církevních prostorů. Tak uvidíme, jestli se to povede...
Snímky pocházejí z kamery Tišnovské televize, kterou obsluhoval Radim Tichý. Prohlédnout si můžete i celou reportáž pro TTV.

Reportáž Tišnovské televize z koncertu Odkaz směřuje mimo naše stránky
Prohlédnout galerii
Část dechové sekce, kapelník Josef Buchta nahoře uprostřed Téměř kompletní kapela v jednom záběru Pohled z opačné strany hlediště Trubky, trombony i saxofony v plné práci Sólo na tenorsaxofon Vynikající trumpetista Hubert Ratschker Antonín Mühlhansl hraje sólo na altku V popředí Petr Herzán a Hubert Ratschker B Side Band na pódiu tišnovského kinosálu Rytmická baterie: perkusista Petr Toman a bubeník Jan Dvořák
Pá 11. března 2011 Tomáš Hobzek Quartet - Jazzový klub HM
Další z podob současného jazzu
Na akcích Jazzového klubu HM jsme měli možnost během dvou let slyšet již celou řadu naprosto současných českých (a moravských) kapel, ať už šlo o Hanouskův New Quartet, Plán B či Lanugo - soubory vesměs velmi aktuální, byť každý z nich představuje jinou podobu dnešního jazzu. Při Concentu Moraviae tuto škálu doplnil ještě kvartet Points: a právě dva z jeho členů - bubeník Tomáš Hobzek a basista Tomáš Liška - dorazili po necelém roce zase s jiným, v bubeníkově případě v podstatě vlastním kvartetem.
Tito dva vydali vloni velmi ceněnou desku Stick It Out se zahraničními spoluhráči (americký pianista Dan Tepfer a nizozemský saxofonista Cyrille Oswald), na zdejších koncertech je ale doplňují na tytéž nástroje čeští spoluhráči Vít Křišťan a Marcel Bárta. Kvartet se představil v téměř 90minutovém setu výhradně vlastními skladbami všech svých členů a šlo o hudbu nesmírně pestrou, poučenou mnoha jazzovými styly předchozích historických období, ale v důsledku "navlečenou" do kompaktně působícího kabátu autorským přístupem každého z tvůrců.
Škoda, že jazzoví fanoušci se asi šetřili na blížící se koncert B Side Bandu - Hobzek & spol. si rozhodně zasloužili větší pozornost.
Za fotografie děkujeme Tomáši Křišťanovi.

Prohlédnout galerii
Marcel Bárta lehce v barvě Znovu se sopránsaxofonem, ale černobíle S Vítkem Křišťanem u piana v pozadí ...Křišťan v dálce méně znatelný... Kapelník Tomáš Hobzek Kontrabasista Tomáš Liška Tentýž v černobílém detailu Do třetice Tomáš Liška Elektronické klávesy se střídaly s koncertním křídlem Vítek Křišťan s objektivem v zádech Černé a bílé nejen klávesy... Totéž v barvě Hrálo se i v nitru klavíru Tomáš Hobzek hraje s citem Liška a Hobzek Zleva Tomáš Hobzek, Tomáš Liška, Marcel Bárta a Vítek Křišťan Další společný snímek celého kvarteta
So 26. února 2011 Bratranci Veverkové - Jethro Tull Tribute Band
Zdatní potomci vynálezců ruchadla
S revivalovými kapelami se sice v poslední době roztrhl pytel, ovšem málokterá si troufla zaměřit se důsledně na tvorbu Jethro Tull. Bílou díru na pomyslné cover-mapě velmi úspěšně zaplňují Bratranci Veverkové, kteří poslední únorovou sobotu zavítali k nám do Tišnova.
Osm hudebníků je v permanenci především ve středočeském regionu a tišnovský koncert byl dokonce jejich úplně prvním vystoupením na Moravě. A jestliže prostudování webových stránek kapely – na nichž nemá „veverkovský“ kult svým stylovým humorem daleko k Járovi Cimrmanovi – svádí spíše k dojmu, že půjde o nějakou recesi, po vystoupení se sluší říci jediné: „klobouk dolů.“ Jednotlivé skladby jsou vypilovány do posledního cinknutí xylofonu a například více než 20minutovou verzi slavné Thick As A Brick si na žádném ze svých českých koncertů v této délce nestřihnul ani samotný Anderson.
Jeho roli si Veverkové v Tišnově rozdělili hned mezi tři členy. Zpěvák Bratranců je totiž sólista a původního flétnistu bude záhy střídat nový, takže u nás si ještě zahráli postupně (nebo společně) oba. Skvěle se prezentovali i další instrumentalisté, ať už jde o klávesistu či oba kytaristy. A po koncertě se ve foyer ozvalo i toto: „Chtěl jsem sice v červnu vyrazit do Prahy na Jethro Tull, ale teď už nepojedu, abych si nezkazil dojem...“
Kapele děkujeme nejen za hudební zážitek, ale i za poskytnutí fotografií. Další najdete na adrese:
bilbo.veverka.sweb.cz Odkaz směřuje mimo naše stránky
Prohlédnout galerii
Osvědčený zvukař Tomáš Jun připravuje pódiová světla Krátká domluva v šatně před koncertem Evan Veverka a třířádkový secí stroj Korg Kytar zaznělo během večera hned několik Legendární noviny z Thick As A Brick Mladší z obou flétnistů (v tričku s Energitem 1972-73) Tři osminy Bratranců Veverkových Flétny, flétny, flétničky... Ian Anderson už většinu výšek nevyzpívá, zpěvák Veverek ano Rytmika tvrdí muziku Každé ťuknutí do xylofonu mělo svůj význam Naše koncertní křídlo přišlo Veverkům více než vhod Barry Veverka Honza Havránek, s nímž jsme to všechno domluvili Ten není příliš starý na rock´n´roll... Bilbo Veverka zvládá akustickou kytaru virtuózně Jethronoviny místo partitury Cheerio Na úplný závěr oba Andersonové současně v akci
Pá 11. února 2011 Lesní zvěř - Jazzový klub HM
"Doporučeno sledovat v šeru či potmě"
Vystoupení brněnské nu-jazzové skupiny Lesní zvěř se stalo nejlépe navštívenou akcí Jazzového klubu HM v letošní sezóně. Pro účinkující umělce to byla pro změnu jedna z posledních veřejných prezentací před koncertními cestami souboru nejprve do Budapešti a poté dokonce až do vzdáleného Mexika.
Promyšlená směsice klávesových témat, elektronických zvuků, vokálu a trumpetových chorusů má podmanivé až hypnotické účinky. Na publikum působila intenzivně především od okamžiku, kdy na pódiu pohasla světla a tóny se linuly do potemnělého prostoru. Platí tedy nejen, že „Lesní zvěř je plachá, ale vydat se po její stopě je dobrodružný zážitek,“ nýbrž také, že „Lesní zvěř se doporučuje sledovat zejména v šeru nebo potmě.“
Optické podmínky ovšem komplikovaly situaci fotografujícímu Miroslavu Pálkovi, který alespoň z úvodní osvětlené části koncertu sestavil několik fotokoláží.

Prohlédnout galerii
Lesní koláž č.1 Lesní koláž č.2 Lesní koláž č.3
St 23. února 2011 Milan Svoboda – klavírní recitál (kompozice a improvizace)
Svobodův kompot zaručeně chutnal
Díky citlivé dramaturgii Jana Beránka mají návštěvníci koncertů KPH každoročně možnost naslouchat nejen velebným tónům klasiky prověřené staletími, ale také více či méně razantním přesahům do jiných žánrů.
Tentokrát měli možnost přesvědčit se "na vlastní kůži", že jazzový sólista je rovněž virtuóz, pouze poněkud jiného druhu. Vynikající vystoupení renomovaného pianisty - a zejména dlouholetého bigbandového leadra - Milana Svobody bylo postaveno na improvizacích rozvíjejících vlastní témata (Jarní píseň, Znamení střelce, Křížová vazba či Myslím, že ano) a ve většině případů mělo připravený alespoň základní rámec a meze, v nichž se tvůrce a interpret v jedné osobě pohyboval. Výjimkou byl populární Švestkový kompot, přerůstající z úvodního motivu až do totální improvizace, při níž nechyběly ani aktivní zásahy do útrob klavíru. V druhé polovině koncertu pak zněly variace na rozsáhlou skladbu Prolínání, vydané rovněž na CD v podobě živé nahrávky z pražského Rudolfina v listopadu 2003.
Potěšitelná byla i přítomnost většího počtu mladých lidí v publiku a zejména pak dobrý pocit z koncertu, jímž se po jeho skončení netajil ani samotný aktér, který si možnosti vystoupit u nás sólově neskrývaně považoval.
Foto MěKS.

Prohlédnout galerii
Zářící plakát Koncertní křídlo Petrof je připraveno Krátké slovo mezi skladbami Milan Svoboda neodkládá ani při produkci nezbytný klobouk S fotografem téměř v zádech Pohled zpod pódia Detail při přídavku Závěrečné poděkování
So 12. února 2011 Insania a hosté - rockový koncert
Tvrdý rock pro stovku návštěvníků
Čtvrtý večer regionálních rockových skupin měl dramaturgicky v rukou (stejně jako ten třetí v listopadu 2010) opět Zdeněk Válka. Vsadil na headlinera v podobě dnes již kultovní brněnské Insanie a doplnil "startovní pole" třemi místními kapelami ostřejšího ražení.
První dvě - INVAZE a ONSET - si zopakovaly své sety z podzimní akce, štěpánovičtí HIV-POSITIV s početnou suitou věrných příznivců "v zádech" měli na našich akcích svoji premiéru. Všichni předskokani vytvořili správnou atmosféru pro Polyho & spol. INSANIA zahrála především věci z posledního alba Kult hyeny, došlo ale i na starší kousky, po nichž volali četní pamětníci ze stohlavého publika v sále. Velmi kvalitní práci odvedli i zvukaři, jednotlivé nástroje byly i v té decibelové smršti dobře čitelné.
Zdeňku Válkovi děkujeme nejen za dobře zorganizovaný večer, ale také za poskytnutí fotodokumentace z akce.

Prohlédnout galerii
Zvukaři odvedli dobrou práci Invaze Invaze Invaze Onset Onset Onset Onset HIV-Positiv HIV-Positiv HIV-Positiv HIV-Positiv Spokojené publikum v sále Insania Insania Insania Insania Insania Tišnovská televize v akci
Pá 04. února 2011 Vladimír Veit - koncert z cyklu Jen já a kytara
V kavárně s legendou
Zatímco koncertní cyklus Jen já a kytara měl už své páté pokračování, pro kavárnu u kina šlo o oficiální premiéru. Pomineme-li uzavřenou ouverturu kavárny na začátku listopadu 2010, bylo to poprvé, co se tyto stylové prostory otevřely pro návštěvníky hudebního vystoupení.
Hutkův souputník Vladimír Veit je v českém folku legendou a nekoncertuje příliš často. Do Tišnova dorazil bohužel zdravotně indisponován, takže dvě naplánované přestávky na doplnění občerstvovacích zásob pro publikum mu tentokrát přišly vhod. Síly šetřil i ve chvílích, kdy sérii písniček prokládal autorským čtením z vlastních připravovaných pamětí, které mají letos vyjít v nakladatelství Galén.
Během večera zazněly jak skladby nové, tak ty letité, které mnozí z přítomných znali ještě z praskajících vinylů (Hnědovláska, Byla krásná noc). Většinou šlo o Veitovy vlastní texty lyrického charakteru, snad jen úvodní blok měl lehce politické zabarvení. Na Villona či další zhudebněné verše tentokrát nedošlo.
V kavárně fotografovalo hned několik zájemců; následující snímky pořídil Jiří Balák.

Prohlédnout galerii
Je libo vstupenku? Když se zrovna nehrálo... Na pódiu filmové kavárny Kopecký, Menšík, Filipovský, Smoljak, Polívka, Marilyn Monroe a obrysy dalších posluchačů koncertu Před knihou o Šafránu Černobíle v detailu 1 Černobíle v detailu 2 Pod okem reflektoru a okem Jiřího Sováka... V akci a v barvě O chvíli později Vladimír Veit, Tišnov, 4.2.2011
St 26. ledna 2011 Pražské kytarové kvarteto
Sálem zněly struny mnoha staletí
Pět dlouhých století obsáhl repertoár Pražského kytarového kvarteta, které se představilo na pátém koncertě letošní sezóny KPH. Od Suity českého hraběte Jana Antonína Losyho z konce 17.století až po zhruba pět let "mladé" Preludio brevis e rondo Zdeňka Lukáše - tak široký byl záběr hudby, již tato čtveřice nabídla přítomným ve velkém sále na Mlýnské ulici.
Kvarteto se uvedlo nejprve vlastními transkripcemi historických skladeb, z nichž zejména Janáček (Po zarostlém chodníčku) určitě nezní v této podobě příliš často. Po přestávce zazněla Gershwinova Tři preludia, přičemž to prostřední - označené jako Andante con moto - bylo de facto téměř nefalšované blues. A pak již následovaly kusy víc než současné, některé z nich napsané i přímo pro Pražské kytarové kvarteto. Milou tečkou byl přídavek v podobě Tří strážníků Jaroslava Ježka.
Kvarteto je tvořeno hudebníky dvou generací, k zakladatelům patří Marek Velemínský a Václav Kučera, jejich spoluhráči Jan Tuláček a Patrick Vacík (se sedmou basovou strunou na kytaře) jsou podstatně mladší.
Snímky pocházejí z kamery Tišnovské televize, kterou obsluhoval Radim Tichý.

Prohlédnout galerii
Pražské kytarové kvarteto na pódiu tišnovského MěKS Tři čtvrtiny kvarteta v detailnějším záběru Vedoucí a spoluzakladatel souboru Marek Velemínský Pohled z opačné strany M.Velemínský, V.Kučera, J.Tuláček, P.Vacík
Ne 23. ledna 2011 Mezinárodní den sborového zpěvu
Tišnovská vokální neděle
Mezinárodní den sborového zpěvu sice vyšel oficiálně na prosinec, ale spolupořádající lomnický sbor LSDa si jej operativně stanovil na neděli 23.1. a přizval k jeho uctění další čtyři jihomoravská pěvecká tělesa.
Po úvodním slově Báry Pavlišové se jako první představil Tišnovský pěvecký sbor pod vedením ředitele zdejší ZUŠ Tomáše Zouhara, po dlouhé době opět alespoň se dvěma mužskými hlasy v obklopení mnoha ženských. Následoval smíšený sbor Cantilo z Jevíčka a přesně uprostřed programu "domácí" Lomničané, jejichž viditelná chuť do zpívání byla téměř nakažlivá. Sbormistr boskovického ansámblu Martin Nerud pobavil hojně zaplněné hlediště historkou o vzniku jejich názvu ("...v našem městě už měl dlouholetou tradici pěvecký sbor Janáček, tak jsme se pro změnu pojmenovali Leoš..."), jeho ovečky pak velmi pestře vybraným repertoárem, z něhož zaujala především vtipná úprava písničky Okolo Frydku. Závěr patřil krojovanému mužskému sboru Paniháj z Moravan, jehož členové si s sebou přímo na pódium pobrali i tekuté osvěžení. Definitivní finále obstarali společným vystoupením všichni přítomní sboristé, kteří téměř zaplnili pódium kina.
Akce se vydařila a určitě stojí za zopakování. Atmosféru si můžete připomenout prostřednictvím fotografií, za něž děkujeme Miroslavu Pálkovi.

Prohlédnout galerii
Bára Pavlišová - spiritus agens celé akce Tomáš Zouhar diriguje Tišnovský pěvecký sbor (pánové jsou zatím mimo obraz) ...a zde je důkaz, že v tišnovském sboru už nezpívají jen ženy Závěr úvodního vystoupení Část jevíčského sboru Cantilo, zády otočen sbormistr Luděk Klimeš Cantilo tentokrát bez sbormistra Pánská část smíšeného sboru Cantilo z Jevíčka Bára Pavlišová tentokrát žene do akce vlastní svěřence Zní Shakespearův sonet (to není Stevie Wonder) Dirigovat lze i zpod pódia Nakažlivá chuť do zpívání Smíšený sbor Leoš z Boskovic Sbormistrova ruka skoro jako holubice letící nad sborem Martin Nerud a jeho Leoš Paniháj měl svého mluvčího (a hádejte, co je v těch tubusech) Na jižní Moravě jdou při zpěvu ruce nahoru Krojovaný mužský sbor z Moravan Dvě krajní generace sborového zpěvu Společné finále odšéfoval potomek Báry Pavlišové
Pá 21. ledna 2011 Mothers Follow Chairs - Jazzový klub HM
Další dávka blues - tentokrát v přerovském balení
Ani ne týden po příjemném večeru U palce znělo "mnohokráte 12 taktů" v o něco ostřejší podobě i v Jazzovém klubu HM. Přerovská kapela Mothers Follow Chairs, kvarteto hudebníků doprovázející vokalistku Petru Polákovou-Uvírovou, představilo tentokrát poněkud rockovější variantu blues. Opět se hrály především standardy, včetně těch notoricky známých například z podání Cream či Jimiho Hendrixe, nechyběl ani ústřední song předchozího víkendu, tentokrát vzhledem k ženě-zpěvačce překřtěný na Hoochie Coochie Girl. Ve zvuku skupiny dominovaly klávesy dvou barev, v sólech příjemně jazzové, projev zpěvačky byl zajímavý především ve vypjatých expresívních polohách.
V rozpačitě zaplněném hledišti doplňoval návštěvníky z řad Homo sapiens i pes-vlkodav, největší zvíře, jaké se kdy na koncertě kapely objevilo. Takže přece jen nějaký primát pro Tišnov...
Foto MěKS.

Prohlédnout galerii
Čtyři pětiny Mothers Follow Chairs Zpěvačka Petra Poláková-Uvírová, v pozadí kytarista Ivan Němeček Klávesista Pavel Dědek a baskytarista Filip Badalík Tyto klávesy hrály důležitou roli... Pavel Dědek v ne zcela ostrém detailu Petra Poláková-Uvírová Ještě jednou klávesy i s Pavlem Dědkem Bubeník Patrik Stoklásek poněkud v přítmí Mothers Follow Chairs ve směru od šatny Kontrolní otázka na závěr: Který z těchto psů navštívil koncert?
So 15. ledna 2011 Hoochie Coochie Band
...a pak že blues je smutná muzika
Není nad to, když se sejdou nadšení muzikanti, publikum naladěné na stejnou vlnu a k tomu ještě optimální prostředí pro daný typ hudby. Zdá se, že v případě vystoupení brněnské bluesové kapely Hoochie Coochie Band ve stylových útrobách hospody U palce se tato bohulibá konstelace opravdu sešla.
O elánu čtveřice kolem Honzy Švihálka není třeba vůbec pochybovat – oficiální část jejich koncertu se po třech setech uzavřela kolem půlnoci, ale protože byla chuť, hrálo se i potom a když se kolem třetí ráno do lokálu přihrnula další horda lidí, které nestačil končící stavbařský ples, chopili se pánové nástrojů znovu a drhli to ještě chvíli „unplugged“, jelikož aparatura už byla dávno sbalena.
Takhle nějak se zkrátka hudba vrací ke svým kořenům. To potom venku sněží, i když žádný sníh nepadá, ředitelé zapomínají na dluhy nebo znaveni tou všeobecnou krásou naopak spokojeně usínají opření o zeď a rockové báby tančí, jen se jim od nohou práší...
Děkujeme panu Petru Trechovi za poskytnutí krásných fotografií z koncertu.

Prohlédnout galerii
Hoochie Coochie Band Jakub Štěpaník v přítmí, Dan Černý, Pavel Všianský a Jan Švihálek už víceméně ve světle V trošku jiném barevném ladění Zaostřeno na Honzu Švihálka Blues do tmavomodra znal už Jaroslav Ježek Kulička vehementně basuje Strunné nástroje viditelně v akci Vděčný objekt fotoreportéra Kapela a různě akční publikum I´m The Hoochie Coochie Man I´ve Got My Mojo Working Nástroje jen odpočívají, za chvilku se bude hrát znovu Sólo Švihálek z barové perspektivy ...souhra... Kulička s Honzou tvrdě pracují Kačer v klobouku, Kulička pod kloboukem a vypjatý kytarový riff Basa jen zdánlivě v pozadí ...a dámy mohly na umělcích oči nechat - díl 1. ...a dámy mohly na umělcích oči nechat - díl 2.
So 08. ledna 2011 Ivan Hlas - koncert z cyklu Jen já a kytara
Byl to takový uvolněný večer
I když se Tišnov v sobotu 8.1. od rána válel v husté mlze, k žádné nemilé dopravní události tentokrát naštěstí nedošlo a Ivan Hlas napodruhé zdárně dorazil na pódium sálu, které si vyzkoušel už v dubnu 1983 s tehdejší Navi Papayou. Na rozdíl od svých sedících kolegů jako první z aktérů cyklu Jen já a kytara absolvoval celé vystoupení vstoje, což by nasvědčovalo dobré fyzické kondici i po 28 letech, ale snad se na nás Ivan nebude zlobit, když prozradíme, že jeho kolenní artróze tato poloha vyhovuje více.
Sálem zněly písničky, jejichž autorem byl až na jedinou výjimku (Dylanova Slunečnice s Hutkovým textem) sám zpěvák. Některé z nich pamatovaly už dobu jeho prvního tišnovského koncertu (Žízeň, Miláčku vrať se), dalšími připomněl následující léta své kariéry (Karlín, Aranka umí hula hop, melodie ze Šakalích let) a došlo i na úplně nové, z nichž jedna měla dokonce v Tišnově svoji "světovou premiéru."
Vystoupení bylo - jako u Ivana vždy - velmi milé a bezprostřední, takže s drobnou úpravou denní doby je zcela na místě kultovní výrok Rudolfa Hrušínského z Menzelových Postřižin: "Bylo to takové uvolněné odpoledne."
Kromě toho to byl i drobný předkrm před festivalem Hanspaulka v Tišnově, na němž Ivana i s dalšími legendárními kapelami jmenované pražské čtvrti uvítáme začátkem září v letním kině.
Foto MěKS.

Prohlédnout galerii
Jen Ivan Hlas a kytara Po 28 letech na pódiu tišnovského sálu Ivan Hlas zase z druhé strany sálu Židle zůstala nepoužita v pozadí... Miláčku, vrať se, sjedem to znova... Nashledanou v létě při festivalu Podpis na plakát do archivu... ...a ještě jeden i s věnováním do vzpomínkové knížky
Ne 02. ledna 2011 Dětský sbor Primavera, ZUŠ Jar. Kvapila, Brno
Dětské hlasy opravdu pohladily
Skutečným Novoročním pohlazením (jak se tento koncert oficiálně nazýval) bylo vystoupení dětského sboru Primavera v kostele sv. Václava. Přestože bylo toto pěvecké těleso sužováno početnými zdravotními absencemi, dokázalo pod vedením své dirigentky Kataríny Duchoňové i v okleštěné sestavě obohatit a povzbudit duše přítomných posluchačů při vstupu do roku 2011.
Náročný program, jako vždy sestavený převážně ze skladeb v cizích jazycích, byl zahájen gregoriánským chorálem, následovala díla Tomáse Luise de Victorii, Henryho Purcella, Joana Szymka, Benjamina Brittena, Johna Leavitta, Johna Ruttera a Emily Crocker. Na závěr pak zazněly vánoční písně v úpravě Milana Slimáčka. Program zpestřily i dvě varhanní fugy (J.K.Kuchař a J.S.Bach) v podání mladého interpreta Josefa Hanáčka.
Jak jsme se shodli s manažerkou sboru paní Marií Řídkou - která nám poskytla i fotografie z vystoupení - lednový koncert sboru v prostorách kostela by se v Tišnově měl stát tradicí.
Průběh odpoledne včetně rozhovoru s dirigentkou Primavery natáčela na místě i Tišnovská televize...

Reportáž TTV z koncertu Primavery Odkaz směřuje mimo naše stránky
Prohlédnout galerii
Koncert zahájil pan děkan Buchta Primavera ve stylových kostýmech 25 zpěváků se zdárně vypořádalo s neúčastí mnoha nemocných kamarádů Dirigentka Katarína Duchoňová-Mašlejová Spokojené publikum v tišnovském kostele Závěrečné poděkování - vedle paní dirigentky stojí varhaník Josef Hanáček a doprovodná pianistka Jana Balážová
Čt 23. prosince 2010 Vánoční výstava betlémů
O betlémy byl v Tišnově nevídaný zájem
Velkého úspěchu se dočkala prosincová výstava betlémů, pořádaná naší partnerskou společností Art Periscope. Zejména její první fáze v galerii Diana byla více než bohatě navštívena - sešlo se tu celkem 2651 zájemců! Většina exponátů byla před začátkem Vánoc přemístěna do Jamborova domu a zde byly ještě ke shlédnutí až do neděle 2.1.2011. Kdo neměl možnost výstavu navštívit nebo kdo si naopak chce škálu betlémů z nejrůznějších materiálů znovu připomenout, má možnost se podívat na naši fotogalerii.
Snímky pocházejí z fotoaparátu MěKS.

Prohlédnout galerii
Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak Betlémy 100x jinak


Stránku si prohlíží 1 návštěvníků.
Stránka zobrazena celkem 2717 krát.
Stránka 262728 vygenerována za 0.7800 vteřin.